Kate Bush, rodačka z anglického města Welling, byla už od svých hudebních počátků zajímavým a neobvyklým uměleckým zjevením. V době, kdy si ji jako šestnáctiletou talentovanou dívenku smluvně pojistili v EMI, byla už „chráněnkou“ Davida Gilmoura (PINK FLOYD). Možná, že u tohoto kontraktu stála protekce slavné persóny, nicméně další vývoj jasně ukázal, že za talent od boha je potřeba se občas na patřičných místech přimluvit. Proces přípravy debutové nahrávky trval celé tři roky až do roku 1978, kdy vychází první deska s názvem „The Kick Inside“ a hned vzápětí i její následovník „Lionheart“. Zpěvačka se zde prezentuje velice vyzrálým dojmem a se zřejmou snahou jít mimo hlavní popový proud, kterému v té době vládly skleněné koule a taneční rytmy disca. Přesto alba dýchají příjemnou atmosférou sedmdesátek a i navzdory ještě stále teenagerskému věku zpěvačky oslovují především náročnější posluchače inteligentního popu. Svoji žánrovou univerzálnost a cit pro nevtíravé hity pak Kate Bush prokazuje na albu „Never For Ever“, které výrazně boduje i v prodejních žebříčcích, když na „domácí půdě“ – v Británii, vystoupá až na samý vrchol. Bohaté, ale vkusné aranže, příjemná atmosféra, dramaturgicky vyvážený playlist obsahující takové hity jako chytlavá „Babooshka“, či protiválečná „Army Dreamers“ – to je třetí album již naprosto vyzrálé písničkářky. To nejlepší však samozřejmě ještě jen mělo přijít…

Následující „Dreaming“ z roku 1982 jen potvrzuje pozici Kate Bush, coby pravidelné návštěvnice hudebních žebříčků, avšak svojí hudbou stojící stranou tehdejšího převážně romantického synth popového dění. Po tříleté pauze vychází v srpnu 1985 sbírka s názvem „Hounds Of Love“, která byla pořízena v domácím studiu zpěvačky a na které se již tradičně podílel početný zástup hostů. Kate Bush přináší dosavadní největší komerční úspěch a to i přesto, že se ani nadále nehodlala vzdát svých uměleckých ambicí ve prospěch zaprodání se laciné podbízivosti. Deska je rozdělena na dvě logické části. Každá jakoby tak trochu chtěla oslovit jiného posluchače. Ta první je natlakovaná hity, které album jasně identifikovaly a které si samozřejmě okamžitě uzurpovaly přední místa v hitparádách, zatímco druhá dává mnohem větší průchod skladatelskému temperamentu britské umělkyně.

Emotivní „Running Up That Hill (A Deal With God)“ je přesně tou písní, která si vás získá ihned a bez nutnosti dalších seznamovacích poslechů. Podmanivý zvuk kláves a nádherný naléhavý hlas Kate Bush, který v refrénu ještě znásobuje svoji intenzitu, nezevšední snad po tisícím poslechu. Překrásná píseň, v jejímž videoklipu mimochodem Kate Bush naplno uplatnila své baletní vzdělání, slouží dodnes jako důkaz faktu, že hitovost a nadčasovost dokážou jít ruku v ruce. Z této linie se trošku vymyká třetí „The Big Sky“, jenž svojí lehce naivní rozšafností nejvíce splňuje dobové požadavky na dobře prodejný singl a tak trochu připomene tvorbu Madonny na albu „Like A Virgin“ (1984). Píseň, která zabodovala i v zámoří, je asi největším dosavadním ústupkem Kate Bush směrem k mainstreamu. Pomalá „Mother Stands For Comfort“ je žádaným návratem zpět k osobitosti a citlivé kompozici. Jestli vás v jejím refrénu hlas zpěvačky nechytne za srdce, tak v následující „Cloudbusting“ spolehlivě podlehnete. Píseň inspirovaná příběhem vztahu podivínského psychiatra Wilhelma Reicha a jeho syna kolébá houpavým rytmem a nenápadně se vkrádajícím emocionálním závěrem, kdy medovému hlasu hlavní aktérky přichází na pomoc i sbor. V neméně kouzelném videoklipu, na jehož realizaci se podílel i Terry Gilliam, se role otce-vynálezce zhostil americký herec Donald Sutherland a díky drobné postavě Kate Bush nebylo o roli jeho syna žádných pochyb.

Další pomalá píseň s názvem „And Dream Of Sheep“ otevírá druhou půlku alba, která je zasvěcena neutuchající chuti umělkyně po experimentu a hledání nových hudebních cestiček. Tempo najednou zpomaluje, vyhrocené emoce ustupují do pozadí. V následující minimalisticky pojaté „Under Ice“ lehce odevzdaně znějícímu deklamování sekunduje subtilní zvuk smyčců, které v závěru vystřídá hypnotický zvuk fujary. „Waking The Witch“ zpočátku pokračuje v ospalé náladě předchůdce. Zvuk piána a hlasy ozývající se někde zdáli, příjemně uspávají, aby se po chvíli skladba zlomila v intenzivně znějící taneční záležitost. Křehká balada „Watching You Withou Me“ a temperamentní „Jig Of Life“ vyzdobená pestrými irskými aranžemi, tvoří nerozlučnou kontrastní dvojici a taktéž slouží jako nesporný důkazový materiál při obhajobě tvrzení o kompozičním a pěveckém talentu Kate Bush. V závěru se pak dočkáme dalšího pohlazení na duši v podobě fantastické „Hello Earth“, kterou bych si v tak silné konkurenci pomalých skladeb, jaké jsou na „Hounds Of Love“ ke slyšení, dovolil označit za nejzdařilejší. Závěrečná „Morning Fog“ pak prezentuje zpěvačku jako hravé a veselé dítě, které se hudbou především baví.

Je škoda, že na dalších deskách Kate Bush přeci jen trošku opustila svůj hudební svět, ve kterém je možné a dovolené vše. V roce 1993 vydává své sedmé album „Red Shoes“, aby se coby sólová zpěvačka odmlčela na dlouhých dvanáct let. Před třemi lety se jako starostlivá matka vrací s výborným dvojalbem „Aerial“, které je zasvěceno jejímu synovi. V polovině osmdesátých let však vyvrcholilo její desetileté snažení, které započalo již zmiňovaným podpisem EMI. Troufám si tvrdit, že svojí tvorbou a přístupem ke skládání písní dokázala ovlivnit mnohé dnešní ženské písničkářky. Její schopnost tvořit úspěšné hity a zároveň se oddávat experimentování a nedělat přitom žádné kompromisy je dodnes obdivuhodná a jen těžko napodobitelná. „Hounds Of Love“ je toho možná tím nejlepším příkladem.

Videoklip ke skladbě „Running Up That Hill (A Deal With God)“

Videoklip ke skladbě „Cloudbusting“